V našem oddíle máme aktuálně dvě družiny skautů, mladší a starší. A protože ti starší, členové družiny Bizonů, už zvládají náročnější program, rozhodli jsme se, že uděláme čistě družinovou výpravu na vodu. 

Volba padla na víkend 22.-23. září, protože z přehrady Mohelno u Dukovan měli pouštět vodu a my tak chtěli sjet asi 17 km dlouhý úsek po řece Jihlavě. Bohužel příroda rozhodla jinak a díky povodním, které byly pár dnů před tím byla akce zrušena.

Stály jsme před volbou, jestli výpravu také zrušit, a nebo vymyslet alternativní program. Vzhledem k tomu, že my skauti bychom měli být připraveni na všechno, rozhodli jsme se výpravu udělat i tak, byť ne po vodě. Ale voda nás i tak doprovázela a to konkrétně řeka Sázava.

V sobotu ve 13 hodin jsme se sešli na náměstí a jeli autobusem do Ždáru nad Sázavou, na zastávku Žižkova, která je příhodně přímo u řeky Sazavy. Odtud jsme vyrazili pěšky po Cyrilometodějské stezce do Hamrů nad Sázavou. Cestou jsme navštívili sochy od sochaře Michala Olšiaka. Nejdřív jsme viděli Hamroňe a poté Mamuta, který je v pěkném zákoutí přímo u řeky Sázavy. Kousek dál po proudu jsme na narazili na Lenoch ranč, což je nádherné místo přímo pod skálou, kde je ohniště s lavičkami a totemem. Moc se nám zde líbilo a určitě se sem zase někdy vrátíme. Odtud jsme došli do Sázavy u Žďáru.

To už ale čas trochu pokročil a abychom stihli uvařit večeři ještě za světla, rozhodli jsme se využít jednoho z našich vedoucích, Vaška, který tam byl autem, aby nás přiblížil k našemu ubytování. Tím byla krásná chata, přímo u cyklostezky poblíž zelezniční zastávky Nížkov, která patří spřáteleným vodním skautům z Přibyslavi.

Večeři jsme uvařili společnými silami za světla a ti co se nepodíleli na přípravě jídla, tak připravovali dřevo. Díky tomu jsme si mohli užít příjemný večer u ohně. Vzhledem k tomu, že chata byla bez elektřiny naše přespání bylo úplně jiné, než když spíme v klubovně ve městě.

Ranní probuzení bylo kouzelné, protože všude bylo ticho a krásná příroda. Po snídani jsme vyrazili do 3,5 km vzdáleného Nížkova, protože zde v 8:30 začínala bohoslužba. Po návratu jsme si chvíli dali zasloužený odpočinek a poté se vrhli na vaření oběda. 

Po obědě už nezbývalo, než se sbalit, uklidit chatu a vydat se na cestu po cyklostezce do Přibyslavi. Bylo krásné počasí, takže nám cestu zpříjemňovali cyklisté a bruslaři.

Po našem příchodu do Přibyslavi jsme díky známosti s vodními skauty mohli přece jen alespoň na chvilku okusit plavbu na lodích na místní základně. Má dobré umístění mezi jezy, takže jsme dali na vodu tři lodě a svezli se dohromady asi půl kilometru.

Moc se nám to líbilo a myslím, že to pro nás všechny byla skvělá tečka na závěr naší výpravy, která se celkově vydařila. 

Miki